Akvárium

Diskuzní metoda Akvárium simuluje reálnou situaci pozorovatele rybiček v akváriu a rybiček samotných. Diskutující (rybičky) jsou tedy obklopeni a pozorováni druhou skupinou. Pracují buď dvě stejně velké skupiny, nebo se třída rozdělí na více skupin, existuje tedy několik „akvárií“ a diskuze probíhají paralelně.

Na téma jsou studující dobře připraveni předběžným studiem, četbou textu, samostudiem audiovizuálních materiálů. V diskuzi musí prokázat znalost tématu, připravenost argumentace a ochotu prozkoumat kauzu z mnoha úhlů pohledu.  Osvědčí kompetenci dobře se připravit na debatu, argumentovat, empatizovat s názorem, který jim nemusí být vlastní, sledovat průběh debaty a vyhodnotit ji. Celá aktivita trvá 60 minut, výpočet zahrnuje i nutné přeskupování v prostoru a čas na zpětnou vazbu od pozorující skupiny. Může zahrnout i celou 90ti minutovou lekci.

Postup

1. Skupina si vylosuje nebo má určeno téma debaty a stanoví si moderátora, případně dva.  Mohou se domluvit i na konkrétních rolích, které v debatě budou zastávat. V debatě se svým týmem pak zkoumají stanovené téma z různých úhlů pohledu,  mohou přidávat další otázky, nemusí být všechny odpovězeny. Příprava trvá 3-5 minut, samotná diskuze 20 minut.

2. Pozorovatelé si dělají poznámky k průběhu debaty, rolím jednotlivých aktérů, argumentaci, zapisují si odpovězené a nezodpovězené otázky. Po diskuzi poskytuje tato skupina pozorovatelů feedback diskutujícím. Zásadně se drží pravidel zpětné vazby, dbá na deskripci, volí motivující doporučení.

3. Ve třetím kroku se role skupin obrátí.

Studující reflektují průběh debaty a výkon jednotlivých aktérů. Hodnotí strukturu rozhovoru, připravenost moderátorů i argumentaci diskutujících. Je nutné připomínat empatii vůči jednotlivým diskutujícím stranám  – diskutér nemusí vždy zastávat stejné postoje jako role, v níž se ocitl. Feedback 5 minut pro každou skupinu.

Podle zkušenosti studující preferují dopředu vědět, že bude hodina výrazně tvořená touto metodou. Primárně se jí nebrání, samotná míra pozorování jejich výkonu a následného hodnocení je krokem mimo komfortní zónu, ne každý ji snáší dobře. Vzhledem k tomu, že se předpokládá i práce s odbornou terminologií, stylizačně kultivované vyjadřování, v případě témat s etickými problémy také výsostně korektní vyjadřování, je samotná diskuze vlastně překvapivě obtížná a pro studující velkou výzvou. Osvědčuje se metodu zařadit v průběhu semestru dvakrát, podruhé mívá výrazně hladší průběh.

Zajímavou roli hraje i prostorové uspořádání, realita pozorovaného „akvaria“ je neobvyklým zážitkem zvláště při možnosti obklopit diskutující skutečně ze čtyř stran.