Induktivní vyvozování

Induktivní metoda patří mezi základní klasifikační a vyučovací metody, využívá se v exaktních i humanitních vědách. Její základní charakteristika platí ve všech případech, postupuje od jednotlivých faktů ke všeobecným pojmům, pravidlům a zákonům. Problém je, že tak ve vysokoškolském prostředí postupuje nejčastěji vyučující, zatímco studující pasivně přijímají již formulovanou cestu. Jistěže se učí, ale méně efektivně, než by mohli.

Inovovaná metoda tedy nechává pracovat studující. Buď na základě domácí přípravy (poslech audia, shlédnutí audiovizuálního materiálu, četba textu), lépe však na základě ukázky přímo v lekci vytváří studující charakteristiku, popisují základní znaky, konvence, smysl, účel , cílovou skupinu, klientské návyky atp. SAMI.

To, co obvykle v hodinách řeší slide s pěti až dvanácti odrážkami, vzniká tedy skupinovou prací, průnikem dosavadních znalostí, dovedností, formulační obratnosti, schopnosti z konkrétní jednotlivosti vytvořit obecné pravidlo, z názorné ukázky obecný znak.

Po společném shlédnutí audiovizuální ukázky dostávají skupiny studujících 5-10 minut na diskuzi. Následuje sumarizace poznatků, reprezentanti skupin mohou nejdůležitější poznatky zapisovat na tabuli, případně je lze doplňovat elektronicky přímo do promítané prezentace. Variantně lze v případě zkoumání procesu zrovna vytvářet základ pro budoucí myšlenkovou mapu nebo jiný typ vizualizace učiva. V závěru aktivity se tedy dostáváme k úvodem vzpomínanému „slide s pěti odrážkami“. Vytvořili ho ale sami studující kombinací audiovizuálního vjemu, své sdílené zkušenosti, sumarizací, diskuzí, komparací a výsledným výběrem.

Konkrétní a názorná metoda zásadně upevňující učivo, u kterého si potřebujeme být jisti, že mu studující dobře rozumí a že z něj mohou odvíjet další úroveň poznání (typicky žánrové konvence v literatuře a jiných uměních).